Třídenní přechod z Jedlové přes Lužické hory do Oldřichova v Hájích. Podle mapy jsme ušli 66.8 km, podle kroků přibližně 77.3 km. Začínali jsme v mlze, druhý den nás zastihl déšť a poslední ráno silný vítr.
Na první letošní třídenní přechod jsme vyrazili ve třech — já, Míra a Lukáš.
Trasa vedla z Jedlové přes Lužické hory až do Oldřichova v Hájích, takže
jsme poslední den stihli přejít i do Jizerských hor. Podle mapy to bylo 66.8 km,
podle kroků přibližně 77.3 km.
Výlet byl zároveň prvním větším testem několika novinek. Vzal jsem nový hydrovak
Warg Hydra 3l, spacák Mountain Hardwear, péřové spacákové ponožky Flames’s Creed
a powerbanku Nitecore 20Ah. Celková hmotnost výbavy byla 12.5 kg.
Den první — z mlhy na hřeben
Ráno nás nabral Míra autem a cestou jsme ještě vyzvedli Lukáše v Jičíně. Ten
si šel před odjezdem pro kafe, takže jsme pak málem nestihli vlak z Mladé
Boleslavi do Jedlové. Nakonec jsme ho chytili a ve vlaku si zahráli
štychovou karetní hru Pán Prstenů.
Hned na začátku přišel první problém s vybavením. Mírovi přes náustek protékal
hydrovak přímo do batohu. Já jsem naopak poprvé ve větším měřítku testoval Warg
Hydra 3l. Při dlouhém pochodu byl velmi efektivní, protože jsem mohl průběžně pít
bez zastavování. Voda z něj ale i po vymytí chutnala trochu plastově a zatím
nemám dobrý způsob, jak ho doplňovat bez vyndávání z batohu.
Z Jedlové jsme vyrazili v mlze rovnou do kopců. Lukášův batoh byl větší než
naše s Mírou a zároveň podstatně těžší, protože v něm nesl opravdu všechno, co
považoval za potřebné. Za pomoci sušeného masa od Kaštánka jsme se postupně
vyšplhali na Luž, kde přišla první pořádná zastávka na kávu.
Já jsem klasicky vytáhl filtr a předemletou výběrovou kávu. V tu chvíli jsme
zjistili, že Lukáš nejede ultralight, ale spíš jako když jede na ryby. Z batohu
vytáhl zrnkovou kávu, mlýnek a přenosný ruční espressovač. Káva tedy nebyla
nejrychlejší část výletu, ale vybavení se aspoň konečně vysvětlilo.
Odpoledne mlha zmizela a pokračovali jsme po hřebeni. Hřebenovka v Lužických
horách v našem případě znamenala, že se šlo jen nahoru nebo dolů, ale nikdy po
rovině. Nepromokavou bundu Napapijri jsem měl oblečenou celý den, protože byla
zima a do plného batohu by se mi stejně nevešla.
Po šesté hodině jsme začali řešit nocleh. Přístřešek mimo hlavní cestu byl ještě
přibližně tři kilometry daleko a slunce mělo zapadnout v 19:19. Moje nohy už při
sestupech pomalu přestávaly fungovat, ale nocleh jsme nakonec stihli připravit
ještě před západem slunce. Já jsem spal klasicky v hamace a kluci pod
přístřeškem.
Večer mi došlo, že jsem nechal filtr Sawyer v batohu. Trochu jsem se bál, aby
teplota neklesla k nule a filtr nezmrzl. Nejnižší teplota byla nakonec 4.8 °C,
takže to dobře dopadlo, ale příště ho raději vezmu k sobě. Moje spánkové skóre
bylo 80, Lukáš měl noc podstatně horší.
Den druhý — fine dining a vandrácké wellness
Druhý den jsme pokračovali směrem do Jítravy, kde jsme se schovali před
deštěm a zároveň si dali oběd v Jítravském Dvorci. Nás překvapil fine dining
a obsluhu zase muselo překvapit, co jim tam přišlo za vandráky.
Na záchodech měli místo běžných papírových ubrousků malé ručníčky a šalvějové
mýdlo. Váhal jsem asi půl vteřiny, než jsem se začal mýt od pasu nahoru. Po tomto
krátkém vandráckém wellness jsme se znovu vydali do kopců.
Cestou jsme došli ke studánce s výbornou vodou. Doplnili jsme zásoby a rovnou si
uvařili další kávu. Pak jsme pokračovali až do Chrastavy, kam jsme dorazili
přibližně hodinu před západem slunce. Tím ale den ještě nekončil. Čekaly nás
další čtyři kilometry do kopce za město, kde jsme chtěli přespat.
Lukáš měl už od poloviny dne krizi kvůli bolavému kolenu. Zvažoval, že výpravu
předčasně ukončí a zavolá si odvoz domů. Nakonec ale pokračoval s námi a nocleh
jsme dokončovali právě ve chvíli, kdy zapadalo slunce. Druhá noc byla teplejší,
s minimem 6.8 °C. Oura mi znovu ukázala spánkové skóre 80.
Den třetí — přes vítr do Jizerek
Ráno bylo velmi větrné, zrovna když jsme procházeli kolem větrných elektráren.
Tentokrát tedy pracovaly v podmínkách, pro které byly postavené, a my jsme si je
mohli prohlédnout bez většího přemýšlení, jestli vůbec fouká.
Postupně jsme opustili Lužické hory a přešli do Jizerských. Poslední část už
byla hlavně cesta k vlaku. Přechod jsme zakončili v Oldřichově v Hájích,
odkud jsme jeli zpět do Liberce a potom pokračovali do Mladé Boleslavi.
Po třech dnech a dvou nocích venku to byl tentokrát závěr bez kávy z ručního
espressovače — jen nástupiště a cesta domů.