Přechod Českého lesa — sever 2025

Tohle byl můj první vícedenní pochod a zároveň první pořádný test většiny vybavení. Vyrazili jsme v šesti, tedy já, Vítek, Kvása, Mácha, Ondra a Viktor na čtyřdenní okruh severní částí Českého lesa. Předpověď byla jednoduchá: horko, horko a ještě jednou horko. Déšť nepřišel ani jednou.

Podle mapy měl celý okruh 62.5 km, ale podle kroků jsme nakonec nachodili přibližně 76.1 km. Kromě samotné trasy jsme stihli porovnat české a německé pohraničí, několikrát se vykoupat.

Den první — z Rozvadova na sever

Autem jsme dojeli do Rozvadova, kde jsme si před startem dali oběd v Restauraci Myslivna. Potom jsme vyrazili na sever.

První zajímavou zastávkou byl opuštěný a zničený kostel v Nových Domcích. Pokračovali jsme kolem pomníku Roztržení železné opony a dál za Starou Knížecí Huť. Horko bylo znát už od začátku, takže kluci využili první dobrou příležitost a schladili se v Huťském rybníce přímo podél cesty. Já jsem mezitím zůstal u přístřešku a uvařil kávu.

Dál jsme pokračovali lesem a do kopce kolem skal. Blížil se podvečer a zřícenina hradu Selmberk, která by znamenala další zacházku, nás v tu chvíli nelákala natolik, abychom kvůli ní měnili plán. Raději jsme nabrali vodu ze studánky a poprvé vyzkoušeli filtrování přímo do lahví. Fungovalo to dobře a pro podobné zdroje mi mechanický filtr dává větší smysl než chlorové tablety.

Po přibližně kilometru a půl jsme našli vhodné místo na spaní. Za první den jsme ušli 17 km podle mapy a 18.7 km podle kroků. Noční teplota klesla na 13 °C, což byla nakonec nejchladnější noc celého výletu.

Den druhý — Schnitzeltag

Ráno jsme posnídali a vyrazili dál. Tentokrát jsme se rozhodli porovnat české a německé pohraničí. Po přechodu hranice nás v Německu přivítaly upravené zahrady, udržované domky a celkově prostředí, které působilo podstatně uklizeněji než některá místa na české straně.

Na oběd jsme dorazili do městečka Bärnau. V restauraci Gasthof zur Post měli zrovna Schnitzeltag, takže rozhodnutí bylo jednoduché. Dali jsme si řízek a několik místních piv. Vítek měl batoh snad kolem 16 kg a k jeho smůle jsme se nakonec každý den někde zastavili na oběd. Neměl proto tolik příležitostí odjíst zásoby, které si poctivě nesl na zádech.

Po obědě jsme doplnili vodu a zásoby v supermarketu Diska a vydali se do kopce ke kapličce. Tam jsme si dali filtrovanou kávu a potom pokračovali přes otevřené polní cesty. Slunce pálilo a stínu bylo málo. Od Hraničné jsme proto uvítali kus trasy vedený lesem až k Olšovskému rybníku.

U rybníka jsme strávili zbytek odpoledne. Pak jsme vyhledali vhodné místo pro nocleh a nabrali vodu z blízkého potůčku. Druhý den měl podle mapy 20 km, podle kroků 22.6 km. V noci teplota klesla jen na 15 °C.

Den třetí — Lesná

Třetí den jsme pokračovali přes vesnici Branka do obce Lesná. Po předchozím dni v Německu jsme tak mohli porovnání života v pohraničí dokončit naplno. Rozbitá okna, domy bez fasády a neupravené zahrady plné haraburdí vytvářely proti německé straně poměrně výrazný kontrast.

Do Lesné jsme dorazili kolem oběda a zastavili se v místním Centrálním obchodě. Nakoupili jsme jídlo a pivo a usadili se u jediného stolu. Až potom jsme zjistili, že jsme pravděpodobně zabrali místa místním štamgastům. Ti se začali postupně scházet a tvářili se čím dál nervózněji, takže jsme raději dopili a přesunuli se k rybníku za kopcem.

Po dalším ochlazení jsme navázali na naučnou stezku a pokračovali až do oblasti pod Mysliveckým vrchem, kde jsme se rozhodli přenocovat. Kvůli vodě jsme se ještě vrátili přibližně 400 metrů k Hraničnímu potoku. Nabrali jsme vodu na vaření a rovnou se vykoupali.

Osvěžení nám pomohlo před nejteplejší nocí výletu. Teplota klesala velmi pomalu a minimum se zastavilo až na 17 °C. Za třetí den jsme ušli 16 km podle mapy, ale podle kroků 22.8 km. Máchu už během pochodu trápily puchýře na nohách, což při takovém horku a délce dnů nebyla ideální kombinace.

Den čtvrtý — zpět do Rozvadova

Poslední den už nás čekal jen návrat do Rozvadova přes bývalou Novou Huť. Po třech dlouhých dnech šlo podle mapy o krátkých 9.5 km, i když kroky nakonec ukázaly 12 km.

Na oběd jsme došli k Restaurantu u Šilhů, kde jsme výlet zakončili. Celý první vícedenní test vybavení proběhl z mého pohledu úspěšně. Nic zásadního neselhalo, filtrování vody fungovalo a ukázalo se hlavně to, že v podobném horku má větší cenu rybník podél cesty než další kamení na kopci.